Tento článek obsahuje dvě básně a jeden fejeton pro školní časopis Facír.
Co všechno umí podzim
Navštívil jsem už tolika míst,
Za chvíli spadne poslední list.
Barev je, že to jeden nesnese,
na podzim vždy přichází deprese.
A když je deštivo a venku mlha,
věřím, že se sluncem přijde i duha.
Lépe se mám než veverky v parku,
zásob na zimu mám jako na zámku.
Žaludy nesbírám ani kaštany,
Na podzim klídek mám a své zásady.
Po ránu čaj jedině s rumem
co když tu další podzim nebudem?
Podzim mě baví více než zima,
i když svařák je taky prima.
Na podzimu mám rád tajemné pochmurno,
elpíčko Kryla a sám večer na jedno.
Podzim umí na nic si nehrát,
i když je škaredo, nemusíme se bát.
Listy snad narostou na keřích znovu
a ptáci naši vrátí se domu.
a já snad budu si moc dát rum,
i za rok nespadne-li tenhle můj dům.
Podzim ten umí pozměnit člověka,
A ptáci radši letí do daleka.
Autor: Natálie Vavřinová
Co všechno umí podzim
Zeptáte-li se lidí okolo sebe na jejich oblíbené roční období, s největší pravděpodobnosti nejčastěji uslyšíte: léto, jaro, či zima. Podzim patří k těm méně oblíbeným, ačkoliv dokáže stejné zázraky jako ostatní období. Možná si řeknete: Ale prosím Vás, podzim je studený, deštivý, či nudný. Dovolte mi prosím vyvést vás z omylu.
Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe. Na stromy, které září všemi barvami, jejichž listy jsme jako děti nosili do školky a dělali z nich krásné výkresy.
Na papírové draky, které bezpochyby každý alespoň jednou pouštěl a s kterými jsme vytrvale sprintovali i přes ten fakt, že nefouká vítr. Jen abychom ho viděli byť jen na chvilku ve vzduchu.
Na skákání do kaluží a kopulí shrabaného listí. Koho by to nebavilo?
Pokud vás tohle vše ještě nepřesvědčilo, dovoluji si vám předložit další fakta. Co je lepšího než si za chladného podzimního dne zalézt v pokoji s tlustou knížkou a s horkým čajem? Samozřejmě nesmíme zapomenout na tlusté, nejlépe chlupaté ponožky.
Stále nic? Tak to gratuluji, patříte do nejpesimističtější, nejnudnější a nejsmutnější části lidstva. To se ale stále dá zachránit. Jen vyjděte ven a zkuste vnímat. Třeba vám také nakonec vykouzlí úsměv na tváři, stejně jako milionům dalších.
To totiž podzim umí, vyvolat vzpomínky, rozesmutnit, přinést vám rýmu, ale hlavně rozveselit.
Autor: Alice Pinková
Legenda o Hubertovi
Lesem kráčí potměšile
tlupa lovců v plné síle,
štěkot psů a cinkot kuší.
Lesní zvěř již z předtuch tuší,
že dnešní den těžký bude
a jen hrstka z nich tu zbude.
Lovci kráčí lesem dál,
když tu jelen je zaujal.
Svůj cíl ten již lovci mají
a tu za nim již spěchají
on však mohutnými skoky
vzdaluje se směrem k rokli.
Z celé bandy zbyl jen jeden,
když tu, zjeví se mu jelen.
Lovec padá na kolena,
pes chvěje se v ústraní.
Jelen vznes se nad oběma,
hrůzu jim teď nahání.
Promluvil hned na Huberta,
co opovažuje se,
že právě na Velký pátek
kráčí s kuší po lese.
Hubert hned zapřisáhnuv se
že již lovit nebude.
Stal se tak patronem svatým,
navždy tomu tak bude.
Autor: Matěj Coufal