Na světě jsou místa, kam se zajedete podívat, abyste se pokochali krásou krajiny nebo určité lokality. Existují ale i místa, kam jedete, abyste si připomněli hořkou minulost, ze které se chcete poučit, a možná se pak i pokusit zabránit, aby se historie opakovala.
Ve středu 14. 6. 2017 žáci prvních a druhých ročníků učebního a studijního oboru vyjeli na naučnou exkurzi do dvou z nejstrašnějších míst této planety a to do vyhlazovacích táborů Auschwitz a Birkenau v polském městě Osvětim. Zde zahynulo přibližně 1,5 milionů nevinných lidí v plynových komorách, v důsledku vyhladovění nebo těžkých prací. Konaly se zde i nehumánní experimenty, za něž nese největší vinu Josef Mengele. Jen těžko se hledají vhodná slova, kterými lze vyjádřit hrůzy páchané v největším nacistickém vyhlazovacím táboře.
Nejprve jsme navštívili první část tábora, Auschwitz I., která byla postavena v roce 1940. Prohlídka probíhala v polském jazyce, k dispozici byl překlad našeho průvodce. Před vstupem se nachází známý nápis „Arbeit macht frei,“ který vytvořil vězeň Jan Liwacz. Prošli jsme bloky, ve kterých dříve žili a umírali vězni nacistického režimu. Zde jsme se seznámili s táborovým režimem, prací vězňů, prošli jsme okolo šibenice a viděli zbytky věcí, které zde po lidech zůstaly (nádobí, hygienické pomůcky, zavazadla, oblečení…). Děsivý pohled poskytla vitrína plná lidských vlasů. Další hrůznou expozicí byla plynová komora a krematorium, které jsme všichni v rychlosti prošli se zatajeným dechem.
Následně jsme se přesunuli do největšího nacistického tábora Auchwitz II – Birkenau, který se nachází asi 3 km od vesničky Osvětim. Zemřelo zde více než milion vězňů. Měli jsme možnost vyjít do strážní věže, která je v budově tzv. Brány smrti. Skrz ni projížděly vlakové soupravy s oběťmi. Naskytl se nám mrazivý pohled na celý areál s dochovanými i zbořenými budovami tábora. Počet budov byl ohromující a představa, že v jedné rozlehlé místnosti trpělo až 1 000 lidí, byla děsivá. Přímo před námi se nacházela rampa, kde se lidé před příchodem dělili, zda budou vězněni nebo jejich život skončí přímo v plynové komoře.
Pak nás již čekala několikahodinová cesta domů, na které jsme měli mnoho podnětů k přemýšlení. Kdo nemohl spát, zhlédl film Colette. Film je natočený podle díla Arnošta Lustiga a předkládá nám příběh belgické židovky Colette v osvětimském koncentračním táboře.